Hrbolatou cestou..
Nemějte tedy starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. (Mat 6,31‑34)
Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem. (Jób 42,5)
Tak se někdy ptám, proč to učení se (jistého způsobu „dobývání“ chleba ze země) je někdy tak těžké. Proč nežijeme radší ve světě, kde všeobecná pasivita a naše zlatá lenost by byly odměněny alespoň létajícími pečenými holuby.. ..no, vypadalo by to hezky, jen si to představte… Ne, nezbláznil jsem se. Ale myslím, že kdybychom byli k sobě upřímní a všechno mělo být podle našich představ, tak by nám pořád něco scházelo. Ne nadarmo Ježíš řekl, ať hledáme nejprve Boží království (Boží věci a perspektivu), a to potřebné nám bude dáno. (Pozor; to „všechno ostatní vám bude přidáno“ neznamená, že bychom měli zapomenout být věrní v tom, co je nám svěřeno!)
Ale je hezké, že se Pán Bůh stará a tedy si nemusíme myslet, že celý svět drží pohromadě jenom díky nám a lidské moci. Ale na druhou stranu se je někdy pravda, že nerozumíme Boží cestě s námi. Když nám třeba žádný člověk nemůže pomoci a my jsme opravdu bezradní; nebo možná se nás vybodnou přátelé a nechtějí nám dát opsat; nebo když sedíme ve spoustě učení a nejsme schopni pohnout ani se seminárkou, ani s učivem. Často se tehdy cítíme bezmocní a neví se, zda je lepší začít zuřit a nadávat v každém rozhovoru nebo sepsat alespoň petici… No, nevím co je nám bližší, ale často jsme nedaleko pokušení řešit situaci na vlastní nenavádějící pěst, nebo alespoň upadnout do menší sebezničující deprese. „Vždyť Bůh na mě stejně zapomněl, tak proč bych za ním vůbec ještě chodil.“ Po hlavě pak začínají chodit vážné pochybnosti, jestli existuje „milující Pán Bůh“ (= „milující“ samozřejmě podle našich představ o spravedlnosti).
Někdy se ptám, zda předtím, než se na Boha nazlobím, není lepší za ním nejprve přijít a říct mu o té situaci. Zkusit naslouchat Jemu a také té situaci. Když jsem před nedávnem psal diplomku a také jsem nebyl s to ni vymáčknout, zaklepala na dveře známá chuť ‚zuřit‘ na celý školský systém. (…) Když jsem se však zkoušel modlit, vzpomněl jsem si na úctu k rodičům a jejich rady a zkusil si materiály trochu utřídit a jít konstruktivně krok za krokem. A také mohl vidět, jak se Bůh stará o dobrý odpočinek. Když jsem tehdy ‚naslouchal‘ té situaci, uviděl jsem nakonec svou starou lenost a neochotu k pořádku, která byla vskutku velkou 'žábou na prameni'. ..tehdy jsem se hodně naučil nejen ‚jak psát‘, ale také tiché vytrvalosti a radostnému objevování. Diplomka nakonec byla povzbuzením pro celou katedru - a já jsem byl rád, že jsem to nevzdal : ).
Ovšem Jób byl na tom podstatně hůř (‚osvícený‘ člověk by mu radil, ať raději s skončí se životem); ano, bylo to tehdy opravdu na hraně… …u něj také vidíme, že vytrvalost přináší Boží bohatství. Že víra není o tom, aby se člověku dařilo. Aby vše vycházelo podle Jeho představ - to by pak Pán Bůh byl jen pro bohaté. Ale Jób zápasí v drsné realitě života a chce mluvit s živým Bohem. Největším překvapením pak je, když opravdu dostává odpověď, „vidí ho vlastním okem“ a nalézá hluboký vnitřní pokoj.
Tak i my, když Bůh říká, že nedržíme svět, ale že On vede vše dobré ke zdárnému konci a dává, co je opravdu dobré a potřebné, kéž jej nebereme na lehkou váhu a můžeme naslouchat tomu, čemu nás chce naučit. Kéž nám dává tichou vytrvalost, která vede k opravdovému životu. Kéž můžeme stát i druhým nablízku v těžké chvíli, když potřebují oporu, a povzbuzujeme se navzájem tím, co nám Pán Bůh dává, co není povrchní a je opravdové.
Ježíš řekl: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! (Jan 14,27)
P.S. To zamyšlení si nečiní nárok na to, být odpovědí. Spíš motivuje k zamylšení nad lidmi, kteří jsou v mém okolí, a kteří možná potřebují vhodné slovo a pomoc nebo přímluvnou modlitbu. Pokud jsi však něco zažil, nebo bys chtěl doplnit, třeba vlastní pohled, povzbuzení... tak určitě napiš ; ).